V češtině platí, že se předložky v některých případech vokalizují, to znamená, že se k nim přidává samohláska „-e“. Tento jev je následkem historického vývoje systému českých samohlásek, zároveň souvisí také se snahou o usnadnění výslovnosti. Vokalizace je v dnešní době běžná u slabičných i neslabičných předložek, nepoužíváme ji ale u předložek nevlastních (např. kolem).

Praxe v tomto ohledu doposud není ustálená, jednotlivé podoby často kolísají. Významnou roli hraje také úzus.

Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 minuty.

Předložky neslabičné

Jedná se například o předložky „k, s, v, z“. Před slovy, které začínají samohláskou, tyto předložky nevokalizují (z Ameriky). Pokud následující slovo začíná stejnou souhláskou jako předložka, dochází k vokalizaci, kromě ustáleného spojení (s sebou).

Pravděpodobnost vokalizace je silná i pokud předložka stojí před slovem, které začíná podobnou souhláskou. Zde hraje důležitou roli především výslovnost (např. ke gauči, se zemí, se střechy). Jako u všech pravidel i zde existují výjimky.

Pokud předložka stojí před slovem začínajícím jinou souhláskou, dochází k vokalizaci jen v některých případech. Záleží na tom, o jakou souhláskovou skupinu se jedná. Před jednou souhlásku většinou k vokalizaci nedochází (k řece), před skupinou dvou souhlásek se předložka nevokalizuje, je-li druhou souhláskou neslabičné r,ř nebo l (s pramenem). Pokud je na druhém místě jiná souhláska, většinou k vokalizaci dochází (ve tkáni). Stejně tak předložky vokalizujeme, stojí-li před skupinou tří souhlásek (ke stropu). U předložky „k“ se kromě vokalizované podoby „ke“ vyskytuje také podoba „ku“ (ku prospěchu).

Předložky slabičné

Ve většině případů tyto předložky nevokalizují, a to i v případech, kdy následující slovo začíná stejnou souhláskou, kterou předložka končí (přes silnici). Vyjimkou je, pokud stojí před zájmenem všechen (beze všeho) nebo před tvary zájmena já (nade mnou) a v některých dalších případech (přede dveřmi).

Co má vliv na vokalizaci předložek

Na použití vokalizované či nevokalizované formy předložek má vliv také území, ze kterého osoba pochází. Někteří dávají přednost vokalizovaným variantám, jiní tvarům bez samohlásky.

Je nutné podotknout, že nevokalizované předložky by neměli zůstat stát na konci řádku, jejich vokalizované varianty mohou bez problémů zůstat na konci řádku.